Už dávno zapomenutá thrash undergroundová partička THE ACCÜSED ze západního pobřeží Spojených států, která si u části tehdejšího posluchačstva vysloužila visačku kultovní, a to zejména díky svým divokým koncertům a neutuchající obsesi v krvavých komiksech, se dnes po zhruba čtrnácti letech vrací s comebackovým albem, které dostalo název podle ústřední postavičky jejich kreslených obalů Marthy Splatterhead a sice „Oh Martha!“.

Hudba THE ACCÜSED leží někde na hranici mezi thrash metalem a starou školou hardcore, jaký se hrával zhruba v polovině osmdesátých let, přičemž metalově zaměřené kytarové řezačky převládají. Skladby se nesou v rychlejších tempech a jejich jádrem jsou výhradně již zmíněné ostré kytarové riffy. Bohužel však nahrávka působí jaksi proflákle. Na úkor přesnosti, technické vytříbenosti a údernosti se u ní až příliš často opakují jednoduchá punková tempa a skladby tak působí velmi podobně jedna druhé. Všudypřítomnou neučesanost podtrhuje i ne zcela zdařile udělaný zvuk, který vůbec nekoresponduje s dobou vzniku. Pokud k tomu připočteme nevalnou bohatost kompozic a neustálé opakování jak kytarových, tak pěveckých motivů (zde spíše řev), opravdu nejde o bůhví jak osvěžující poslechovou pochoutku. Také vřískot frontmana Blaine Cooka připomíná spíše jednu známou kovovou sortu thrasherů ze zátoky Bay Area (v jeho případě se jedná o takového druhého Stevea „Zetra“ Sousu, ex-EXODUS), do které však mají THE ACCÜSED po všech stránkách hodně daleko. Nejsem příznivcem ani krvavých animovaných obrázků či komiksových příběhů, se kterými je od pradávna spjatá tvorba těchto chtěných vyvrhelů. Ne, že by mi tyto výtvory nějak zásadně vadily, ale odtrhané končetiny strážců pořádku či hlavy bankovních úřednic, nad kterými se řehtají obludně zdeformované ksichty „hrdinských“ rebelantů, zkrátka nepovažuji za nějak extra vtipné.

Jde tedy o syrové thrash metal/hardcore album od zaoceánské kapely, které bylo vytvořeno pro pamětníky jejího prvního období. Nevěřím totiž, že by nahrávka zaujala někoho nového, někoho, kdo do této chvíle o THE ACCÜSED nezavadil. Na to je „Oh Martha“ až příliš lacině stlučeným krámem omílajícím ty nejprofláklejší, dvacet let staré žánrové postupy.